Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Novy Česky Rekord 2010‚na vlastny oči

 

image

 

 

image

 

 

image

 

 

image

 

CZ rekord 18:01 na vlastní oči.
Inspektor KCHT, Josef Beran, pro stránky KCHT, červenec 2010

Z mého bydliště do Dolního Dvořiště, kde bydlí Sabidin Tafallari, nový český rekordman, to je vlastně napříč naší vlastí, od Polska k Rakousku. Pro úplnost musím uvést, že tuto cestu jsem podnikl na přání předsednictva KCHT, jako inspektor. Písemné zmocnění k inspekci jsem obdržel od Václava Gaudla. Dalo se předpokládat, že Tafi, jak mu někteří členové důvěrně říkají, má velké ambice zalétnout velmi dobrý čas, neboť v květnu zalétlo jeho hejno do tmy, ale pro starý letový formulář mu nemohl být čas uznán a došlo k diskvalifikaci.

Na cestu jsem vyrazil v pátek 18.6.2010, abych se ubytoval téměř v sousedství čp.59, kde Tafi bydlí a chová tipplery. Přesun, ubytování a vše probíhalo v utajení pro soutěžícího, který sice mohl tušit kontrolu, ale nikdo ho nekontaktoval. Ještě v pátek jsem si vytipoval místa, z kterých jsem mohl nepozorovaně sledovat start a vlastní soutěžní let. Těmi místy byla lavička v parku pod kostelem, odkud jsem měl dobrý výhled na čp.59 a jeho vchod. Pak roh pohostinství U selského dvora, který je vzdálen nějakých 50 m od holubníku a je z tohoto místa téměř detailní výhled na celé dění kolem holubů. Posledním místem, pak byl "balkon"- podesta vnějšího zastřešeného schodiště penziónu, kde jsem byl ubytován v podkroví. Odtud byl pohled ze zadní strany na čp.59 a zastřešení "balkonu" mi v době deště dávalo možnost bez problémů sledovat létající hejno.

Tipplerkáři jsou všichni velcí nadšenci, neboť musí tréninku a soutěžím věnovat hodně času, kdy "normální" lidé už a nebo ještě spí. A právě LD, je tím největším svátkem, kdy na severní polokouli, je doba nejdelšího denního světla a tedy i možnost dlouhého soutěžního letu. I já patřím mezi ty, kterým nedělá velkou potíž ranní vstávání a tak v sobotu 19.6.2010 jsem byl na svém stanovišti "U selského dvora" ve 3:30, abych sledoval vše ještě před startem. Na holubníku se již svítilo a Ford Focus Tafiho, nebyl vidět. Ve 3:50 Focus přifrčel a z něho vystoupil Tafi a ještě jedna postava o francouzských holích. Oba zašli do domu, aby těsně před 4 hodinou vyšli na dvorek. Sledoval jsem pod deštníkem hodinky a byl jsem zvědav, zda dojde ke startu, když byla ještě úplná tma a pršelo.

Přesně ve 4:00 bylo vyhozeno soutěžní hejno do vzduchu a ztratilo se ve tmě. Jak později Tafi říkal, hodně váhal, zda má vůbec odstartovat, ale risknul to. Pro tmu jsem nemohl sledovat letící hejno, ale ve 4:25 jsem tipplery uviděl, jak v dešti prolétají nad holubníkem. Jak to vyžadovala situace, měnil jsem svá stanoviště, aby si mne nikdo nevšiml. Tak střídavě za slabšího deště, mrholení a zatažené obloze proběhlo celé dopoledne, kdy nějaký čas bylo i polojasno. Hejno kroužilo velmi spořádaně kolem holubníku a prakticky ze všech svých stanovišť jsem jej měl stále na dohled. Stejný obrázek trval do 16 hodin, kdy jsem se představil u soutěžícího a při této příležitosti poznal i jeho rozhodčího p. Německého. To byla ta postava o francouzských holích, kterou přivezl Tafi ve 3:50 hodin. V tu dobu zde byl na návštěvě a pozoroval let člen KCHT, pan Bohdal. V souladu s instrukcemi, jsem zadal rozhodčímu znalostní test pravidel KCHT. Po vyplnění testu, jsme společně sledovali let hejna, které se stále drželo u domu, takže pro rozhodčího i pro mne bylo velmi jednoduché sledovat jeho let.

Počasí se neumoudřilo a stále se střídaly dešťové přeháňky, zataženo a chladný vítr. Počasí skutečně pod psa, v tuto roční dobu. Jak se blížil soumrak, Tafi začal být nervózní, jak se mu podaří "stáhnout" hejno, aby zaskočilo podle pravidel. Chtěl zaletět 18+ a to bylo jistě do tmy. V tomto počasí tma a špatná viditelnost nastali již ve 21:45. Hejno, bez ohledu na počasí, si stále drželo tempo a létalo v celkem malých kruzích kolem holubníku. Přes den jeden holoubek měl tendence k přistání, ale vždy zbylí dva jej opět strhly do potřebné výšky. Ve 21:23 byla rozsvícena podpůrná světla (doba kdy rozsvítili pouliční osvětlení), která osvětlila střechy holubníku. Sledování holubů bylo obtížnější, ale stále letěli v dobrém tempu. Tafi se stále rozhodoval, zda let neukončit třeba v 21.45, ale pak to risknul a droppery vyhodil na střechu v 22.01, tedy 3 minuty po oficiální době tmy, za deště a teploty 10 st.C. Za minutu přistál na střechu B7711/09, který zaskočil do holubníku ve 22:10, kdy se na střeše objevil B7724/09 a po 16 minutách zaskočil. A nyní začaly horké chvíle. Třetí holub nebyl vidět a to by mohlo zmařit tento dlouhý let. Těsně před 22:30 se konečně ukázal KCHT 705/09a začal kroužit nad střechou domu, kam dosedl ve 22:33. Tafi si částečně oddechl, ale ještě nebylo vyhráno. Ty minuty do 22:44, kdy zaskočil i poslední, byly pro něho snad nejdelší v životě a radost neznala mezí. Spolu s ním se radovala i jeho žena, která se spolupodílela na tomto rekordním letu nemalou měrou, neboť to byla právě ona, která pomáhala při všech tréninkách. V té euforii, s trochou nadsázky, vyslovil Tafi svoji další inspiraci: "A hurá na Shannona…!"

Soutěžící i rozhodčí ještě naposledy zkontrolovali úplnost všech záznamů, čísla soutěžících holubů, podepsali letový protokol a Tafi si pozorně přečetl můj zápis a podepsal. A to byl konec rekordního letu a soutěžní soboty. Vlastně ne úplně. Tafi odvezl rozhodčího do Horního Dvořiště a já se rád přidal, abych si prohlédl chov poštovních holubů p. Německého. Čas rychle uplynul a zpět v penziónu jsem se ukládal ke spánku čtvrt hodiny po půlnoci. Ráno mě čekala cesta domů, odeslání zápisu ze soutěžního letu Václavu Gaudlovi a finančních podkladů pro Pavla Motyku.

Jako dlouholetý holubář, i když ne tipplerkář, jsem měl to štěstí vidět na vlastní oči dvakrát hejno letící po oficiální hodině tmy. V minulém roce jsem byl rozhodčím u Franka Otty, kdy se však nepodařilo zakončit let podle pravidel. Až letos u Tafiho jsem viděl i tu parádní koncovku. V obou případech jsem obdivoval perfektní letový výkon soutěžních hejn a zápal obou chovatelů pro tipplery. Časem 18+ se KCHT zařadil mezi vyspělé světové kluby chovatelů tipplerů a věřím, že čas 18:01 je inspirací, pro další zlepšování a pro velkou gratulaci Tafimu.

Při své inspekční cestě, kdy jsem pobýval na pozemku soutěžícího, jsem si prohlédl tipplery, jeho holubník a dal Tafimu slib, že napíši článek pro oběžník KCHT a on mi sdělí něco o sobě, holubech a pořídí fotky, aby se se všemi podělil o své zkušenosti a úspěch. Tuto část informace jsem nazval: Slovo chovatele.

Josef Beran

 

Slovo chovatele.

Mnozí při vyslovování mého jména si uvědomují, že pravděpodobně nejsem rodilý Čech, i když mám české občanství. Pocházím z Kosova a Čechy jsou mojí druhou vlastí od roku 1990. Již v Kosovu jsem se bavil s chovem srbských vysokoletců a jak šel čas, tak se můj zájem přesunul k tipplerům. V roce 1992 jsem se oženil v Českém Krumlově, zplodil syna, snad budoucího holubáře. Jak čas ukázal, k holubům nemá žádný vztah, tak snad můj druhý, malý syn Adrian, bude se mnou holubařit. Ale to již předbíhám dobu, neboť ihned po svatbě jsem si postavil holubník, kde jsem choval české bubláky a brněnské voláče.

Jednou jsem šel se ženou na nákup a tak jako každý správný holubář, svým zrakem sledoval oblohu. A tu jsem bezpečně poznal hejno letících tipperů. Ženě jsem řekl, že mám něco důležitého na práci a šel jsem sledovat, kam hejno dosedne. Po několika hodinách hejno dosedlo, ale holubník jsem neviděl, jen slyšel vrkající holuby. Nicméně bránou jsem vešel do zahrady, kde za domem byl holubník, abych se přesvědčil, že se skutečně nemýlím. U domovních dveří jsem zazvonil a seznámil se, dnes již s dobrým známým, Waltrem Kölblem. Od něho jsem si zakoupil pět párů tipplerů. Létali hodně vysoko a asi měli něco společného s linií Lowat. V roce 2000, jsem byl nucen odejít za prací mimo republiku a tak můj chov zanikl, abych se opět vrátil v roce 2003 a v Dolním Dvořišti nejdříve bydlel v podnájmu a později zakoupil starší dům, který postupně opravuji. Souběžně s bydlením, jsem vybudoval holubník v přízemí, kde jsem měl problémy se zaskakováním. Proto jsem vybudoval jiný o patro výše, který mi nyní slouží.

Vlastní začátek holubaření v Dolním Dvořišti byl opět spojen s několika páry poštovních holubů, které rád využívám jako chůvy. A pak začaly nákupy tipplerů. Dovezl jsem si pět párů modrých pruhových od Waltra a obrátil se telefonicky na Pepíka Veselého, který mi doporučil M. Nečeradského, který má k dispozici nějaké žluté. Pro ty jsem zajel vlakem do Prahy. Následovalo seznámení s jedním Chorvatem žijícím v Rakousku, který mi zprostředkoval dovoz holubů z Chorvatska linií Boden, Shannon a Lowat. Od něho jsem získal 3 páry, většinou křížence těchto linií. Jeden z nich, šiml, je veden liniově J. Boden a je otcem dvou holubů, kteří zalétli CZ rekord o/b 18:01. Následovali návštěvy tipplerkářů v Rakousku, Švýcarsku, Německu a také v rodném Kosovu.

Z nakoupeného materiálu jsem měl dost radosti, ale také hodně starostí. Zkoušel jsem různé kombinace, v sezóně jsem i několikrát přepároval, vše pečlivě evidoval a hodnotil. Ukázalo se, že budu odchovávat od 5 párů, které mi dávaly silné a vytrvalé odchovy. V minulém roce létali mladí tak, že by překonali stávající rekord mladých, ale protože na trénink jsem neměl moc času, byla většina pokusů DQ. V letošním roce se do tréninku zapojila moje žena a to je ten důležitý činitel, kdy se podařilo zaletět 18+, včetně přistání a zaskočení, dle pravidel KCHT.

A tak se dostávám k letošní soutěžní sezóně, která pro mne začala již na přelomu ledna a února. Pokud nebylo vysloveně hodně sněhu na střeše a velký mráz, trénoval jsem celkem pravidelně. První fáze, asi 5 tréninků každý druhý den cca 6+, druhá fáze, kdy holuby létali bez problémů 6+ s dvoudenní přestávkou do 10. tréninku. Třetí fáze délka letu 8+ s dvoudenní přestávkou.

Čtrnáct dnů před LD jsem si udělal test, jak na tom holubi jsou. Vypustil jsem je mezi 6 a 7 hodinou a pozoroval, kdy již nebudou mít chuť létat a hodil jim droppery. Pak následovaly 3 dny volna. Poslední fáze před soutěží byla opět s dvoudenní přestávkou mezi lety dlouhými 10+ až 12+. Čtyři dny před vlastní soutěží, byl odpočinek a silnější krmná směs. Pokoušel jsem se, aby holubi pochopili, že se přistává nejdříve ve 22 hodin. Často jsem trávil tréninkem čas do půlnoci a déle, často za deště a sněžení. Nicméně, jak říká jedno české přísloví, "trpělivost přináší růže" a to se vyplnilo právě na LD.

Pro letošní soutěže o/b jsem měl připravena dvě hejna. 4 holubice a 4 holuby. První soutěž letělo hejno holubic, kdy letěli "jen" 14:24. S tímto časem jsem nebyl spokojen a při tréninku jsem zjistil, která holubice dělá chybu a tak byla z hejna odstraněna. Při tréninku jsem ztratil z hejna holubů 1 kus, který po přistání v noci a novém vzlétnutí s tipplerkou, která se omylem dostala na střechu s droppery. Oba jsem je už nikdy neviděl. Druhý holub začal dosedat, kdy se mu chtělo a proto byl vyřazen. Čtyři dny před květnovým závodem, vypustila žena k tréninku 3 holubice. Jedna se při tréninku oddělila a nebyla vidět. Po telefonu jsme se domluvili, že se nic neděje, že večer bude doma, ale nebyla a to už nikdy. A tak jsem měl k dispozici dva holuby a dvě holubice. Rozhodl jsem se pro kombinaci 2,1 a letěl v květnu čas 18:09. Bohužel jsem vyplnil špatný Letový formulář a tak oba tyto výkony (duben a květen) budou i nadále neoficiální, ale pro mne a další směřování chovu, důležité. I na "dlouhý den" jsem vypustil dva holuby a holubici a tentokráte se povedlo vše podle pravidel.

Stejnou důležitost, jako množství nalétaných hodin v tréninku, má správné krmení jednotlivců a to individuelně v boxech. Nejdříve jsem se snažil"okopírovat" krmení od rekordmanů DFU, TUA, CTU, HTS a UTK, kteří mi sdělili, jak krmit. Bohužel, jejich recepty jsou často protichůdné. Jediné v čem se jednotliví chovatelé shodují, je vybudovat poslušnost na ječmenu a jím korigovat délku letu. Já osobně používám pro krmení běžně prodávané krmivo pro pošťáky superdiet. Jeho množstvím a ječmenem, pro jednotlivé kusy, reguluji délku letu a individuálně přidávám velmi opatrně i jiná zrna. Jako kukuřici, pelušku,semenec atd. Zkrátka, žádný zázračný recept pro krmení nemám. Snažím se, aby holubi nebyli překrmeni, ale aby jim nic nescházelo. Proto pro každého jednotlivce použiji mnohdy různá množství superdiet a ostatních zrnek. Neumím ani zpětně popsat, co kdy jsem komu podal. Zkrátka každý u svých tipplerů a ve svých podmínkách, si musí vyzkoušet a vypozorovat, co jim vyhovuje a znát také pravděpodobnou předpověď počasí pro soutěžní den, aby mohl zareagovat správně při krmení.

Podle vyprávění Sabidina Tafallariho zapsal Beran J.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

TOPlist